· 1989 pád komunistické totality, možnost návratu a následná restituce majetku

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

1. ↑ Z celkem 2032 českých a moravských hradů, zámků a tvrzí jich bylo na základě Benešových dekretů k 1. lednu 1948 zkonfiskováno 514.^[66]

Reference[editovat | editovat zdroj]

1. ↑ http://www.historickaslechta.cz/drslavic-id2009090063-6 Archivováno 12. 9. 2014 na Wayback Machine. - Drslavici

2. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b BĚLINA, Pavel; KAŠE, Jiří; KUČERA, Jan P. Velké dějiny zemí Koruny české X. 1740–1792. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. 768 s. ISBN 80-7185-384-4. S. 300. Dále jen Velké dějin

3. ↑ MEZNÍK, Jaroslav. Česká a moravská šlechta ve 14. a 15. století. In: Sborník historický, sv. 37. Praha: Historický ústav ČSAV, 1990. S. 13.

4. ↑ Uherská šlechta, hrabata, kteří vlastnili statky na Moravě, ale do politického života téměř nezasahovali.

5. ↑ TOVAČOVSKÝ Z CIMBURKA, Ctibor. Kniha Tovačovská, aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova zemského hejtmana markrabství Moravského sepsání obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a práv m

6. ↑ MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526): 2. šlechta. Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0356-8. S. 33.

7. ↑ TOVAČOVSKÝ Z CIMBURKA, Ctibor. Kniha Tovačovská, aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova zemského hejtmana markrabství Moravského sepsání obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a práv m

8. ↑ STARÝ, Marek. Rytíři přijatí do českého panského stavu v době předbělohorské. In: Sborník archivních prací 1/LX. [s.l.]: [s.n.], 2010. S. 24–243.

9. ↑ Starý, s. 245

10. ↑ HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 88–89.

11. ↑ BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. S. 10. Dále jen Rytíři renesančních Čech.

12. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b Rytíři renesančních Čech, s. 12

13. ↑ MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický, sv. 15. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. S. 57, 63, 68.

14. ↑ Na tak vysokou pozici se dostal jen proto, že v roce 1603 přiznával spolu se svým nevelkým panstvím také sirotčí statek po Janu Malovcovi.

15. ↑ ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí : krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 129.

16. ↑ ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2001. 344 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 12. Dále jen Encyklopedie knížecích r

17. ↑ BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 100. Dále jen Encyklopedie heraldiky.

18. ↑ Encyklopedie heraldiky, s. 110

19. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 469.

20. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 360

21. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 470, 767

22. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b VOKÁČOVÁ, s. 767

23. ↑ VOKÁČOVÁ, s. 470

24. ↑ Velké dějiny zemí Koruny české X., s. 306

25. ↑ ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta rakouského císařství. 1. vyd. Praha: agentura Pankrác, 2006. ISBN 80-86781-08-9. S. 9, 57.

26. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, s. 35

27. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 475

28. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b ^c JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 194.

29. ↑ Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, s. 116

30. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 113

31. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 69

32. ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S.

33. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 109

34. ↑ Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, s. 20

35. ↑ VAVŘÍNEK, Karel; MAŠEK, Petr; LENHART, David; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2027. Praha: Zdeněk Vavřínek ve spolupráci s nakladatelstvím Martin, 2016. 496 s. I

36. ↑ Portál veřejné správy ČR. Zákon č. 61/1918 Sb [online]. [cit. 2008-12-06]. Dostupné online.^[^{nedostupný zdroj}^]

37. ↑ http://www.nobilitas.sk/HTML%20Nobilitas/Legislativa%20sk/02%20Slachtictvo/243_1920znp%20sk.pdf

38. ↑ http://www.portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/708/_mc/709-19005-707-694/_s.155/701?b=243/1920^[^{nedostupný zdroj}^]

39. ↑ Modrá krev, s. 12

40. ↑ Web aristokracie.cz. www.aristokracie.cz [online]. [cit. 2014-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-01.

41. ↑ JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 227. Dále jen Jihočeské dominium.

42. ↑ UHLÍKOVÁ, Kristina (ed.); JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita; CÍSAŘOVÁ, Jitka; UHLÍK, Jan. Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů. Praha: Artefactum, 2017. 232 s. ISBN 978-80-86890-96-8. S. 13

43. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b BEZECNÝ, Zdeněk. Pár slov o české šlechtě v éře První republiky [online]. idnes.cz, 2010-01-18 [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.

44. ↑ JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita. Sudetoněmecká šlechta v Československu v letech 1918–1945: postoje, motivy a strategie. In: BAKEŠ, Martin; CÍSAŘOVÁ, Jitka; UHLÍKOVÁ, Kristina. Osudy konfiskátů.

45. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b ^c ^d Osudy české šlechty v minulém století [online]. Česká televize, 2007-09-26 [cit. 2019-06-22]. Dostupné online.

46. ↑ Šlechta v proměnách, s. 254

47. ↑ Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 25

48. ↑ CERMAN, Ivo. Vlastenecké deklarace české šlechty z let 1938-39. Plné znění. iDnes.cz [online]. 2013-01-20 [cit. 2016-12-28]. Dostupné online.

49. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b Šlechtické deklarace [online]. Spolek Rodro [cit. 2018-12-28]. Dostupné online.

50. ↑ JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita. Šlechta v proměnách: osudy aristokracie v Československu v letech 1918–1948. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 506 s. ISBN 978-80-7422-520-8. S. 361–365.

51. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 7.

52. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 26

53. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b ^c Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 63

54. ↑ JELÍNKOVÁ, Dita. Osobní život a rodinné vztahy Leopolda Thun-Hohensteina v letech 1910 až 1930: hledání vlastní životní cesty jako součást procesu individualizace. In: Východočeský sborník historický.

55. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 86

56. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 290

57. ↑ Jihočeské dominium, s. 394

58. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 85

59. ↑ Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, s. 19

60. ↑ Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 40

61. ↑ JELÍNKOVÁ, Dita. Mikuláš Bubna z Litic a jeho role v protektorátní politice. In: Válečný rok 1941 v československém domácím a zahraničním odboji : sborník k mezinárodní konferenci. Praha: Ústav pro stu

62. ↑ HOŘEJŠ, Miloš. Rudolf a Humprecht Czerninové z Chudenic: oběti heydrichiády z řad české šlechty. Pamět a dějiny. 2014, čís. 4, s. 31–42. Dostupné online.

63. ↑ KALENSKÁ, Renata. Připraven sloužit : rozhovor s Karlem Schwarzenbergem. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 308 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88433-02-6, ISBN 80-88433-02-9. OCLC 1296109251

64. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 31

65. ↑ Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 45

66. ↑ VACULÍK, Pavel. Komunistická perzekuce šlechty. Praha: Baset, 2004. 134 s. ISBN 80-7340-026-X. S. 20–21.

67. ↑ Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 46

68. ↑ Dědic Lichtenštejnska: Morava je náš druhý domov, majetkové spory překonáme. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2022-04-05]. Dostupné online.

69. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 54

70. ↑ Šlechtická sídla ve stínu prezidentských dekretů, s. 55

71. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b DUŠKOVÁ, Markéta. Mobiliární fondy státních hradů a zámků, mobiliární fond Hostim (Magisterská diplomová práce). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archeologie

72. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b Rod Walderode má nárok na své severočeské panství, rozhodl odvolací soud. Česká televize [online]. 18. června 2019. Dostupné online.

73. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b O nás [online]. Zámek Nové Město nad Metují [cit. 2020-07-22]. Dostupné online.

74. ↑ Novoměstský zámek Bartoňů je na prodej, mohl by o něj usilovat stát [online]. idnes.cz, 2020-06-22 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online.

75. ↑ Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.

76. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 130. Dále jen Paradoxy české šlechty.

77. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 151

78. ↑ ŠIMKOVÁ, Jitka. Adam Bubna-Litic, cesta k protinožcům a zpět ve dvacátém století. Plzeň, 2021 [cit. 2021-08-02]. 76 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Katedra hi

79. ↑ Nahlížení do katastru nemovitostí – Rudé armády čp. 1, Doudleby nad Orlicí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2020-08-30]. Dostupné online.

80. ↑ Nahlížení do katastru nemovitostí – 5. května čp. 1, Horní Jelení [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2020-08-30]. Dostupné online.

81. ↑ Zámek Dobříš [online]. Colloredo-Mannsfeld spol. s r.o. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.

82. ↑ Restituce šlechtického majetku: Colloredo-Mansfeldové [online]. České noviny - ČTK, 2004-01-21 [cit. 2020-07-26].

83. ↑ ŘEHOUNEK, Jan. Czerninové český národ nikdy nezradili [online]. Novinky.cz, 2017-10-03 [cit. 2020-09-13]. Dostupné online.

84. ↑ KULHANOVÁ, Petra. Historie a současnost šlechtických lesních majetků - Czerninové [online]. silvarium.cz, 2011-11-18 [cit. 2020-09-13]. Dostupné online.

85. ↑ Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2020-09-13]. Dostupné online.

86. ↑ Zámek Němčice [online]. Asociace majitelů hradů a zámků [cit. 2022-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-22.

87. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b KRÁLOVÁ, Táňa. Klenoty baronky z Blatné [online]. Dotyk, 2016-07-07 [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.

88. ↑ LUKEŠ, Filip. Mít zámek je láska i starost. Miliony na stromě nerostou, říká česká baronka [online]. Deník.cz, 2020-07-14 [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.

89. ↑ Lihovar a Pivovar Blatná - kontakt [online]. Liqui B [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.

90. ↑ PERGLER, Tomáš. Potomek pánů z Hildprandtu obnovil v Blatné výrobu destilátů a od loňska i vaření piva [online]. ekonom.cz, 2017-08-03 [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.

91. ↑ JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. S. 77.

92. ↑ Norbert Kinský: Okupace vytříbila českou šlechtu [online]. Xantypa [cit. 2020-08-06]. Dostupné online.^[^{nedostupný zdroj}^]

93. ↑ JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 89.

94. ↑ JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. 160 s. ISBN 978-80-242-5429-6. S. 100.

95. ↑ Historie zámku Mělník [online]. Zámek Mělník a vinné sklepy Jiřího Lobkowicze [cit. 2020-08-11]. Dostupné online.

96. ↑ Restituce šlechtického majetku: Lobkowiczové. www.ceskenoviny.cz [online]. ČTK - České noviny [cit. 2004-01-21]. Dostupné online.

97. ↑ Restituce šlechtického majetku: Lobkowiczové | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2020-08-19]. Dostupné online.

98. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 282.

99. ↑ Podstatští z Prusinovic a Thonsernu (rod), svobodní páni - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné online.

100. ↑ Schwarzenbergové [online]. Státní hrad a zámek Český Krumlov [cit. 2020-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-22.

101. ↑ JUŘÍK, Pavel. Schwarzenbergové. Nic než rovně. Praha: Euromedia Group a. s. - Knižní klub, 2018. 168 s. (Universum). S. 150.

102. ↑ Historie hradu [online]. Hrad Český Šternberk [cit. 2020-08-06]. Dostupné online.

103. ↑ Skočit nahoru k:^a ^b Historie zámku Jemniště [online]. Zámek Jemniště [cit. 2020-08-06]. Dostupné online.

104. ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Dějiny zámků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2013. 424 s. ISBN 978-80-242-4226-2. Kapitola Zásmuky, s. 12

105. ↑ Zámek Častolovice: historie [online]. Zámek Častolovice [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.

106. ↑ PALIČKOVÁ, Ludmila. Zdounecký zámek po roce 1945. [s.l.]: [s.n.], 2016. 28 s. Dostupné online. S. 2. Dále jen Zdounecký zámek po roce 1945.

107. ↑ Zdounecký zámek po roce 1945, s. 9

108. ↑ Zdounecký zámek po roce 1945, s. 28

109. ↑ VIDLÁK, Karel. Historický exkurz Valdštejnové na Třebíčsku a Svatoslav [online]. Waldsteinovo Zátiší [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.

110. ↑ VONDRÁK, František. Poslední Valdštejnové byli v Třebíči doma [online]. Deník.cz, 2016-10-13 [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.

111. ↑ Policie končí vyšetřování požáru zámku v Plané, nezná příčinu ani viníka. iDNES.cz [online]. 2018-06-13 [cit. 2020-09-01]. Dostupné online.

112. ↑ KRÁLOVÁ, Táňa. Dobrá věc trvá dlouho, ví starohraběnka Marie Salmová. Čtvrtstoletí bojuje o očištění jména svého otce a rodový majetek [online]. Ihned.cz, 2017-08-03 [cit. 2019-06-27]. Dostupn

113. ↑ Ústavní soud opět bude muset řešit restituci Colloredo-Mansfeldů na Opočně [online]. Idnes.cz, 2018-01-11 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.

114. ↑ Rodokmen Ungnadů z Weissenwolffu [online]. Patricus.info [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.

115. ↑ Historie rodu Hildprandtů [online]. Zámek Blatná [cit. 2021-03-07]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

· BENDA, Josef. Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989. Praha: Tuláček, 2013. 816 s. ISBN 978-80-904762-2-6.

· BŘEZINA, Vladimír. Rytířský stav v Čechách a na Moravě v raném novověku. Rod Bukůvků z Bukůvky od středověku do 20. století. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2008. 186 s. I

· BŮŽEK, Václav. Majetková skladba šlechty v předbělohorských Čechách. In: Hospodářské dějiny = Economic History 14. Praha: Ústav československých a světových dějin Československé akademi

· BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X.

· BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8.

· BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef; KRÁL, Pavel, VYBÍRAL, Zdeněk. Věk urozených. Šlechta v českých zemích na prahu novověku. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 416 + 24 stran přílohy s.

· BŮŽEK, Václav; KOREŠ, František; MAREŠ, Petr, ŽITNÝ, Miroslav. Rytíři renesančních Čech ve válkách. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2016. 406 s. ISBN 978-80-7422-409-6.

· CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4.

· HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1999. 686 s. ISBN 80-85770-79-2.

· HAZDRA, Zdeněk. Šlechta ve službách Masarykovy republiky : mezi demokracií a totalitními režimy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 336 s. ISBN 978-80-7422-337-2.

· HAZDRA, Zdeněk; PLACHÝ, Jiří; RAJLICH, Jiří. Modrá krev v protinacistickém odboji : několik příběhů z okupované vlasti i frontových linií. [s.l.]: Tváře, 2019. 144 s. ISBN 978-80-88041-22-1.

· HOLÝ, Martin. Šlechtické sňatky v českých zemích v letech 1500 až 1650. Historická demografie 27. Roč. 2003, s. 5–35.

· HRUBÝ, František. Moravská šlechta r. 1619, její jmění a náboženské vyznání. Časopis Matice moravské. 1922, čís. 46, s. 107–169.

· JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: Albatros, 1988. 368 s. (Edice OKO).

· JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita. Osudy aristokracie v Protektorátu: perzekuce české šlechty se zřetelem k chlumecké větvi rodu Kinských. Paměť a dějiny : revue pro studium totalitních reži

· JELÍNKOVÁ HOMOLOVÁ, Dita. Šlechta v proměnách: osudy aristokracie v Československu v letech 1918–1948. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 506 s. ISBN 978-80-7422-520-8.

· JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín: Jiří Jurok vlastním nákladem, 2000. 610 s. ISBN 80-238-6220-0.

· KLECANDA, Vladimír. Přijímání do rytířského stavu v zemích českých a rakouských na počátku novověku: příspěvek k dějinám nižší šlechty. Časopis archivní školy. Praha: Státní arch

· KLOUDOVÁ, Martina; PLESKALOVÁ, Jana. Šlechtický predikát. In: KARLÍK, Petr, ed., NEKULA, Marek, ed. a PLESKALOVÁ, Jana, ed. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. 2017 [cit. 24. 3.

· KOŠŤÁLOVÁ, Renata; KOŠŤÁL, Vratislav. Britská šlechta v českých zemích. Brno: Barrister & Principal, 2018. 276 s. ISBN 978-80-7364-076-7.

· KOŠŤÁLOVÁ, Renata; KOŠŤÁL, Vratislav. Francouzská šlechta v českých zemích. Brno: Barrister & Principal, 2021. 288 s. ISBN 978-80-7364-118-4.

· KNOZ, Tomáš; DVOŘÁK, Jan (edd.). Šlechta v proměnách věků. Brno: Matice moravská pro Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura, 2011. (Země a kultura ve střed

· KOLDINSKÁ, Marie. Každodennost renesančního aristokrata. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. Dostupné online. ISBN 80-7185-364-X.

· KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1.

· MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X.

· MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I, A–M. Praha: Argo, 2008. 674 s. ISBN 978-80-257-0027-3.

· MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II, N–Ž. Praha: Argo, 2010. 666 s. ISBN 978-80-257-0294-9.

· MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6.

· MEZNÍK, Jaroslav. Česká a moravská šlechta ve 14. a 15. století. In: Sborník historický, sv. 37. Praha: Historický ústav ČSAV, 1990. S. 7–36.

· MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický, sv. 15. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. S. 45–75.

· PETRÁŇ, Josef. Skladba pohusitské aristokracie v Čechách. Úvod do diskuse. In: Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu (Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et histo

· PRCHAL, Vítězslav. Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 560 s. ISBN 978-80-7422-279-5.

· STARÝ, Marek. Rytíři přijatí do českého panského stavu v době předbělohorské. In: Sborník archivních prací 1/LX. [s.l.]: [s.n.], 2010. S. 240–278. dostupné online

· ŠIMŮNEK, Robert. Obraz šlechtického panství v Čechách 1500–1750. Praha: Nakladatelství Lidových novin, 2018. 704 s. ISBN 978-80-7422-654-0.

· Šlechta střední Evropy v konfrontaci s totalitními režimy 20. století. Příprava vydání Hazdra Zdeněk, Horčička Václav, Županič Jan. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2011. 34

· ŠVÁBENSKÝ, Mojmír. Knihy přijímání do rytířského stavu Moravského markrabství. In: Josef Pilnáček: Neznámé rody a znaky staré Moravy. Brno: [s.n.], 1983. S. 250–267.

· VACULÍK, Pavel. Komunistická perzekuce šlechty. Praha: Baset, 2004. 134 s. ISBN 80-7340-026-X.

· VALENTA, Aleš. Lesk a bída barokní aristokracie. České Budějovice: Veduta, 2011. ISBN 978-80-86829-62-3.

· Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii. Příprava vydání Pavelec Petr, Gaži Martin, Hajná Milena. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní památková sprá

· VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3.

· VOTÝPKA, Vladimír. Křižovatky české aristokracie. Praha a Litomyšl: Paseka, 2014. 276 s. ISBN 978-80-7432-441-3.

· VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. Praha a Litomyšl: Paseka, 2000. 424 s. ISBN 80-7185-327-5.

· VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2013. 372 s. ISBN 978-80-7432-351-5.

· VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 404 s. ISBN 80-7185-507-3.

Související články[editovat | editovat zdroj]

· Česká heraldika

· České království

· Deklarace zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa

· Predikát

· Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

· Šlechtický predikát

· Modrá krev

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká šlechta na Wikimedia Commons

· České šlechtické rody, jak vznikly a kam se ztratily (Český královský institut )